Život v relativní nebo dokonce naprosté bídě není tím, o co by lidé stáli. Není totiž vskutku o co stát. Kdo se ocitne v bídě, tedy je pronásledován nedostatkem finančních prostředků, má totiž jisté jediné. A tím je skutečnost, že si nemůže užívat všeho, čeho by si užívat chtěl. Takový člověk musí něco oželet, protože si to nemůže dovolit, a někdy mu toho chybí vážně hodně. Až to třeba není snesitelné.

Jenže pokud člověku chybí peníze, co s tím naděláme? Pokud tyto chybí, prostě chybí. A dokud se nevydělají další, není lépe. A další se někdy jen tak nevydělají, případně se vydělá zas tak málo, že to člověka nevytrhne, že zase skončí dříve či později v mínusu.

A co udělat, abychom my lidé měli peníze, i když je zrovna nemáme? O tom se dobře ví. V takové situaci si vesměs musíme vzít půjčku a dočasně tedy žít za peníze jejího poskytovatele, tedy někoho jiného, komu pak takto získané peníze musíme zase vrátit.

Ale jak žádat o půjčku, když jsme na tom bledě? Věřte mi, že tato záležitost se často podceňuje. A kdo chybuje, způsobuje si jenom další nepříjemnosti. Protože se namáhá s dokládáním toho po něm požadovaného, pak čeká, nervuje se, a nakonec se dozví, že nic nedostane. A musí to zkusit někde jinde, kde třeba rovněž neuspěje.

V bankách obvykle neuspějí ti, kdo potřebují půjčku ze všech nejvíc. Tedy ti, kdo málo vydělávají a ani na své registry dlužníků nemohou být pyšní. A ti by tedy měli spíše žádat o nebankovní hypotéky, jejichž získání je jistější. Ona se totiž hypotéka po insolvenci nabízí komukoliv, kdo za ni může ručit nemovitostí. A takovou záruku mohou často nabídnout i ti, kdo nic jiného než nějakou nemovitost nemají.

Nebankovní hypotéky tedy pomáhají zachraňovat rozpočet a tím i existenci těch, kdo se ocitnou v těžké finanční situaci. Když někdo potřebuje půjčit klidně i hodně peněz na dost dlouhou dobu, právě u takové nebankovní hypotéky nejlépe pochodí.