Hodnotu domácích zvířat obvykle posuzujeme podle toho, jak moc jsou člověku užitečná. A není třeba zastírat, že některé druhy jsou na tom v tomto ohledu lépe než jiné. To nás nutí se ptát, které ze zvířat je skutečně nejužitečnější, a kterého bychom si tedy měli nejvíce vážit. Abychom mohli posoudit užitečnost, je potřeba se podívat, jak moc a k čemu můžeme daného tvora využít. Samozřejmě nás nejprve napadne pes, avšak jakkoliv je to bezesporu dobrý pomocník, rozhodně není tak užitečný, jako jiní. Jeden pes totiž obvykle zastane pouze jeden úkol – buď stráží, nebo pomáhá, nebo loví. Jen málokdy ale dělá těch úkolů více.

Mnohem lépe je na tom například takové prase. Z něj totiž využijeme prakticky všechno. Navíc má tu výhodu, že některé z jeho orgánů lze dokonce využít i pro transplantaci. Navíc je poměrně nenáročné, neboť sní v podstatě cokoliv, co mu nabídneme. Ovšem ani to jej neřadí na absolutní špičku. Tu totiž drží kráva. Ta je dnes zdaleka neužitečnějším zvířetem, které máme k dispozici. Nejenže z ní využijeme poté, co ji zabijeme, naprosto všechno – maso, kosti, kůži i orgány, ale je užitečná dokonce i za života. Nejenže nám totiž dává mléko, ale také může sloužit i jako pracovní zvíře v případě nouze. Všichni koneckonců známe nejen z pohádek, jak kdysi byli volci zapřažení do pluhu či do povozů.

Proto je i dnes toto zvíře tím, ze kterého máme zdaleka největší užitek. Proto je velká škoda, že to jen málokdo doceňuje. Nemluví se o nich ani zdaleka tolik, jak by mělo, a ani jejich chov není u nás dostatečně podporován, a to ani na státní, ani na evropské úrovni. To pak vede k tomu, že jejich stavy u nás neustále klesají a my musíme produkty z nich dovážet. A to je velká škoda, neboť ačkoliv ji nemůže mít každý, přeci jen je důvod, proč jsme ji kdysi našli prakticky u každého stavení.